Chování na internetu

Asi nikoho by nenapadlo cizího kolemjdoucího začít slovně napadat třeba jenom proto, že se mu nelíbí barva jeho vlasů nebo jeho bunda. Na internetu je to přitom zcela běžný jev. S rozmachem sociálních sítí se uživatelům internetu otevřely úplně nové dveře. Spousta lidí sociální sítě používá každý den, a mohou na nich sledovat nejen co dělají jeho blízcí a známí, ale mohou také diskutovat pod různými příspěvky. A to je právě kámen úrazu. Na sociálních sítí se to urážkami a nadávkami jen hemží. Téměř pod každým příspěvkem najdete alespoň jednoho člověka, který si zkrátka nemůže pomoct, a nějakou tu urážku nebo nadávku musí okamžitě zveřejnit.

Velice oblíbené je že v diskuzích mnozí lidé nediskutují, ale uráží ty. Kteří mají jiný názor než oni. Mnozí psychologové došli k závěru, že je to způsobené tím, že za takové chování v podstatě nehrozí žádný postih. Když půjdete po ulici a někomu dáte náhodně pěstí, skončíte minimálně na přestupkové komisi a zaplatíte pokutu. Když ale dvaceti lidem v diskuzi napíšete nadávky a budete je urážet, nic vám nehrozí. Právě tento rozdíl dává mnoha lidem pocit svobody a moci nad ostatními, a tak toho využívají. Na druhou stranu vám sociální sítě umožňují takové jedince blokovat.

Když vidíte že diskuse nikam nevede, a naopak se začíná stáčet k urážkám, je nejlepší řešení jedince zablokovat a nereagovat na něj. Často se k němu totiž přidá ještě pár dalších, a s takovými lidmi opravdu nemá smysl ztrácet čas. Logický a věcný argument z nich nedostanete, a nechat se urážet rozhodně není vaše povinnost. Urážkám nahrávají dokonce i samy sociální sítě, které často komentáře agresorů nechávají na síti, zatímco obranné komentáře mažou. Je to paradox dnešní doby, kdy má napadený menší ochranu než agresor. I proto mnozí lidé už raději přestali na sociálních sítích možnost diskuze využívat.